Září 2012

Škola a první problém!

4. září 2012 v 12:06 Deníček
Všichni víme, že začala :D
Nemyslím si že se mezi váma najde někdo kdo by nechtěl ještě prázdniny.
Pro některé je škola prostě peklo, myslím že pro Otaku je to ještě horší. Jakmile se ve třídě zjistí, že koukáte na Anime, zajímáte se o Asii apod. Většinou na každém kroku slyšíte "jo koukáš na ty čínský pohádky jo?" "číňane"
"Jsi jak malá" apod.
Ano -.- bohužel lidi to nedokážou pochopit, ovšem najdou se někteří kteří vás nechají a nezajímá je to.
Jelikož fanouška anime poznáte většinou podle oblečení jsou na něj taky narážky.
A víte co ? ˘^˘ máám modré vlasy a je mi to fuk! Lidi na mě pořád koukají ale já se na ně jen usměju a dál si jich nevšímám, ačkoliv vím, že na mě dál koukají a mají keci.
Jsou mi ukradený >3< a takhle by to měl dělat každý. Jde hlavně o Vás ne o ně. Pokud se Vám to líbí je to ok ^^!

Jinak bych se chtěla omluvit, že teď tu asi moc nebudu. Vyskytli se zdravotní potíže které jsou vážnější než chřipka nebo taková blbost. -.-"
Jo to bych se s vámi chtěla podělit o první školní den... můj zážitek.. moooc hezký >3<
Ráno jsem vylezla z postele celá natěšená...jóo uvidím holky a dorazí prváci :3! Mám problém že každé ráno mě strašně bolí břicho...ten den ale ne. Byla jsem vážně happy že tentokrát se nebudu svíjet v tramvaji v křečích.
Sjela jsem do metra a tam to začalo...bolest břicha byla jsem naštvaná ale za ty 2 roky jsem si zvykla.
Nastoupila jsem a metro se rozjelo...jela jsem jen jednu zastávku.
Hned jak se metro rozjelo začal přicházet známí pocit...točila se mi hlava a přestávala jsem slyšet.
Řekla jsem si "ouha...za chvíli omdlim." naivně jsem si myslela, že to rozdýchám a chtěla jsme to udělat. Jestli jsem s tím vůbec začala to nevím...pak si nic nepamatuju. Jen ten zmatený pocit když ke mě docházel tlumený zvuk...který se postupně stal zřetelným. "Jste v pořádku slečno?"
Otevřela jsem oči a byla totálně mimo, byla jsem na zemi a už jsem měla vystupovat. Nějak jsem nepobírala co se stalo řekla jsem mu že jo a vypálila pryč.
Až když jsem byla na eskalátorech mi došlo že jsem nejspíš zase omdlela...krása že? ^^
Ovšem to mi nebránilo v tom jít pěkně dál do školy ˘^˘ jsem přece silná!

No...hned po obědě jsme jeli k doktorce a ta mě teda vytočila.
Aby jste to pochopili...můj táta je hubený jak něco, má rychlý metabolismus takže se nestihnou ukládat tuky. Já jsem na tom stejně jako on. Nesnáším svojí postavu a už rok se snažím přibrat. Jim co můžu...všechno možný prostě ale ne a ne přibrat. Místo toho jsem zhubla a vyrostla.
A víte co mi doktorka oznámila? -.-"
Že jsem anorektička, že se mi zdá moje postava v pořádku a proto nejím. Koukala jsem na ní jak na největšího debila jakého jsem kdy potkala. WTF!? když jsem jí řikala že jím a moje postava se mi fakt nelíbí neposlouchala mě.
Takže mám za měsíc přibrat 10 kilo nebo půjdu na léčení anorektiček.
A jak to mám sakra udělat?! Když za celý rok co s prominutím ŽERU jak blázen jsem nepřibrala ani deko?!
-.-" s omdléváním mi nepomohla, mám prý pír colu abych srovnala tlak a když to na mě přijde tak si sednout na zem abych se při pádu nezranila.

Takže milá doktorko...děkuju vám moc!!!!!! -.-"!